K dalšímu turnaji jarní série jsme se sešli na hřišti Tatry Praha. Ačkoli meteorologové nevěstili zrovna ideální počasí, zúčastnili jsme se v kat. U7 v hojném počtu 13 dětí. To nám umožnilo zápolit s družstvem Havranů a Krkavců. Havrani se opět sešli v plné sestavě (Luky, Filip, Olda, Honzík H., Standa a Krkavec Domča) a tak bylo jasné, že jsme připraveni se utkat o vítězství v turnaji. Krkavci hráli v sestavě (Adam Štěp., Honzík B., Ondra, Pavlík, Max, Beatka a Adam Šk.). Tato sestava zatím nabírá herní zkušenosti, a proto jsem byl rád, že dorazili v nahlášeném počtu. V kat U7 bylo nahlášeno celkem 14 družstev. Systém turnaje byl postaven tak, že se hrálo ve čtyřech základních skupinách a podle dosažených výsledků se v nástavbě týmy rozdělili do dvou skupin po sedmi.

Havrani

Ve skupině „A“ byli jejich soupeři Říčanští Vlci a Buldoci ze Sparty. Kluci přijeli tentokrát dobře vyspaní a oba soupeře porazili shodně 5:0. V nadstavbě nás doplnili vítězové ostatních skupin (Medvědi z Říčan, Praga a Chrti ze Sparty) a dále tři týmy, které skončili na druhém místě (Kobylky z Tatry, Slávia a Žáby z Petrovic). Hrálo se systémem každý s každým. Havrani se tudíž postavili nejlepším týmům naší kategorie a v tomto měření sil obstáli na výbornou. V celém turnaji neztratili ani bod a zaslouženě ho vyhráli s oficiálním skóre 29:3 (jedna pětka nám nebyla započítána). Luky tradičně řádil po hřišti, skládal, pral se se soupeři o každou šišku a pokládal jednu pětku za druhou. Potvrdil svoji pozici nejproduktivnějšího hráče. Filip ve středu hřiště bojoval ve skrumážích, byl pilířem v talku i protitlaku. Po získání míče pokládal. Olda a Honzík tradičně bránili lajnu na křídle a v každém zápase ukazovali hráčů a hráčkám soupeře, že tudy bude těžké projít. Pokud se hrálo v pěti, tak se Standa střídal s nováčkem Domčou. Standa zúročoval svoje zkušenosti a ukazoval, že skládky mu jdou k duhu. Domča si to s Havrany vyzkoušel už po několikáté a výkonnostně roste před očima. Zápas od zápasu nabírá větší a větší sebevědomí. Obhájením vítězství z podzimu 2011 si Havrani upevnili vedoucí pozici v dosavadním průběhu soutěže. Kluci ukázali, že pokud se sejdou v plném počtu a zaberou hned od začátku, těžko hledají přemožitele. Bravo Havrani, jen tak dál.

Krkavci

Tahle parta pořád ještě hraje zápasy pro to, aby nabrala herní zkušenosti a pořádně se rozkoukala. Poprvé jsme také mezi sebou mohli přivítat Adama Š., který před turnajem absolvoval asi dva tréninky. Musím ale říct, že zanechal sympatický a bojovný dojem. K jednotlivým zápasům se nebudu příliš rozepisovat. Všichni soupeři byly tentokrát nad naše síly, ale přesto se nám podařilo sehrát alespoň dva přibližně vyrovnané zápasy (viz příloha). Jednoznačným tahounem Krkavců byl tradičně Pavlík. Je to (zatím) postavou malý, ale výkonem obrovský bojovník. Bez problémů skládá kluky o dvě hlavy větší, má velkou stabilitu a šišky se drží jako klíště. Položil také všechny naše pětky. Výkonem mě tentokrát velice příjemně překvapil i Adámek Š. Neohroženě se zapojoval do skrumáží a bylo na něm vidět, že i on má radost, jak mu to jde. Pokud v tomto trendu vytrvá, už to na podzim s námi nebudou mít soupeři jednoduché. Poprvé si na turnaji zahrál i Max. Společně s jeho rodiči jsme sledovali, jak mu to půjde. Zpočátku se tradičně ostýchal přiblížit k soupeřům. O pauze jsme si k tomu něco řekli a protrénovali. Myslím, že to padlo na úrodnou půdu a u Maxe byl vidět mírný posun. Ondra, Honzík B. a Beatka hráli s chutí, ale i oni se trošku ostýchali bránit výrazněji soupeřům v průniku naší obranou a skládat. Rezervy byly i v pevném držení míče a podáváním dozadu. Nechyběla však chuť hrát a bojovat za naše barvy (tak trošku spíše morálně, jelikož jsem naše dresy zapomněl doma). Tímto se všem ještě jednou omlouvám a oceňuji, že jste na mě byli hodní a také přístup Roberta, který nás jak to šlo, vybavil dresy devítek. Je před námi ještě hodně práce, ale bude to práce radostná, protože je v dáli vidět světlo na konci tunelu.

Děkuji Vám všem, že jste statečně čelili chladnému počasí a fandili našim borcům a borkyni. Děkuji také Bohdaně a Liborovi za vedení zápisu o utkání.

Přátelé, kamarádi,

máme za sebou další turnaj na Tatře, ze kterého si naši svěřenci opět odvezli cenu nejvyšší.
Tentokrát nechci hodnotit jednotlivé hráče, ale celý tým. Předtím chci ale poděkovat všem zúčastněným za velkou pomoc. Nejen tatínkům   
za hlídání zápasu, velkou podporu, ale i maminkám za zapisování i za dozor o pauzách.  Tedy velký dík všem.
Vzhledem k tomu, že nebudu mít možnost se za kluky do konce sezóny postavit, (tedy za nadměrnou většinu, která přestupuje do U9), chtěl bych všem borcům za jejich výkony poděkovat. Tenhle turnaj byl asi od prvního zápasu do posledního naprosto povedený a kluci makali.
Nebojím se napsat, že to byl pro mě jeden z nejlepších turnajů, který kluci odehráli. Za vše mluví i skóre ve kterém jsme za celý turnaj inkasovali pouze tři pětky. V tak roztaženém turnaji je to úctyhodný výkon. Fakt, že jsme chyby dělali (někteří víc, někteří míň), smazala snaha a chuť hrát a nekompromisně si jít pro další pohár. Tentokrát i Honzík s Lukym přišli s úsměvem a na hře to bylo vidět.       
Cenu pro nejlepšího hráče by si tentokrát odnesl asi Luky, doufám, že se na mě ostatní nebudou zlobit. Luky, ač je to rošťák, táhnul celý turnaj a jako nepsaný kapitán si kluky řídil, jak bylo potřeba. Turnaj poté dohrál i s oteklým okem. Nic to nemění na tom, že všichni makali jako jeden a pomáhali si. S takovou chutí do hry mají velký potenciál.

Všem držím palce na zbytek sezóny a ve vyšší kategorii přeju mnoho štěstí a herních úspěchů. Rugby v Kralupech díky Vám nasadilo vysokou laťku.

Díky Vám kluci!!

Rugby zdar
Zdeněk Franc trenér U7