Turnaj – 25.9.2011 Říčany

přidáno: 27. 9. 2011 3:28, autor: Robert Votipka   [ aktualizováno 29. 9. 2011 23:24 ]

     Třetí podzimní turnaj se uskutečnil v metropoli českého ragby v Říčanech o to víc mě těší úspěšnost všech našich týmů, které se turnaje zúčastnili. Pozitivní změny jsem zaznamenal u všech kategorií. Za překrásného takřka letního počasí, dokázala naše družstva U11 a také nejmenší tým U7 vybojovat svá premiérová vítězství v podzimních utkáních na regionálních turnajích a hlavní družstvo U7 Havrani vybojovali první celkové prvenství pro RC Kralupy v plné konkurenci všech soupeřů !!

   
V kategorii U11 se nás sešlo 10 hráčů - Kuba, Denis, Víťa, Terezka, Jirka, Matěj, Honza, Aleš a Pepa s Tomášem, pro které to byl premiérový turnaj. Na úvod nás čekali 2 týmy z Říčan - Lvi (0:3) a Tygři (1:2), kdy náš výkon měl stoupající tendenci, ale stále na body nestačilo. Po nich nás čekaly 2 týmy s černými dresy - Tatra (1:6) a Barbariens (0:4), zápasy které jsme zabalili a nechtěli vůbec hrát, to že mají černé dresy, ještě neznamená, že jsou z Nového Zélandu. Poté nás čekala oslabená Přelouč a první vítezství na turnajích (3:1), následovala Sparta (0:3) a další vítezství po bojovném výkonu - říčanské Pumy (2:1). Stále nám ovšem chybí kolektivní hra - systém vše Víťu a čekat jestli proběhne nelze dále hrát, není vidět podpora, do boje o míč ve skrumážích se aktivně zapojují hráči s lehčí tělesnou konstitucí ( a jsou mnohdy úspěšní), zatímco statnější borci jsou buď pasivní nebo jim fandí. Zbytečně čekáme na soupeře co provede s míčem, místo abychom jej napadali a snažili se získat balón. Pozitivním zjištěním byl přístup k poslednímu zápasu, kdy všichni hráči zapomněli na herní projev z předchozích utkání a byli velmi aktivní v napadání, což jim umožnilo získat míče a soupeře jsme drželi dlouhou dobu na jeho polovině hřiště. Celkově jsme obsadili 6. místo z 8.účastníků a pokud budeme předvádět výkony jako v posledním zápase, můžeme se posunout i výše.
 
Za kategorii U11 
 
Pavel Hrubý
 
 
V kategorii U9 jsme se sešli v nejsilnější sestavě (pominu-li Kubu, který začíná trénovat, ale má velký potenciál) a dalo se očekávat, herní zlepšení. Potvrdilo jej zejména druhé utkání proti silnému týmu Tatry, kdy jsem viděl nejpoctivější a nejzodpovědnější výkon vůbec. V prvním utkání jsme hravě přehráli začínajícího soupeře a prověřil nás až druhý zápas, kde byl patrný velký posun ke kolektivnímu pojetí, důslednost a podpora v obranné i útočné hře. Bohužel tento trend nepotvrdil další souboj proti již standardnímu vítězi podzimních turnajů, Velryby nás předčily ve všech směrech a po druhé obdržené pětce, jakoby tým ztratil chuť hrát. To se projevilo i v závěrečném souboji ve skupině, kde byla stále patrná ztracená sebedůvěra a bojovnost se objevila pouze místy, další jasná porážka. V utkání o konečné sedmé místo jsme ve vyrovnaném zápase proti Žralokům zabojovali a dokázali se posunout na zatím nejlepší umístění na podzim. Pozitivem byla perfektní hra v souboji s Tatrou, větší snaha o kolektivní hru a spolupráci, důslednost v obraně. Negativním poznatkem je zejména naše malá přizpůsobivost při nepříznivém vývoji skóre, přecházející až v odevzdanost a ve ztrátu radosti ze hry, tady ještě máme na čem pracovat.
Sestava: Adam, Lukáš, Vojta P., Vojta Š., Ondra Š., David, Viktor, Tomáš a Pepa.

Za kategorii U9

Robert Votipka

 

       V podzimní sérii nás čekal v pořadí třetí turnaj, jehož pořadatelem byl RC Říčany. Informační kanály k mé velké radosti docela vřely a tak již v pátek bylo zřejmé, že v kategorii U7 dojde k historické události a budeme moci nasadit tři týmy. V neděli jsem měl tu čest a pořadateli jsem nahlásil družstva Havranů, Krkavců a Vran. Pořadatelé byli touto nezvyklou situací zřejmě zaskočeni a tak na herní listině byly týmy označeny písmeny A, B, C. Bohužel to na začátku turnaje nebylo jediné překvapení na náš vrub. Již při oblékání našich hráčů a hráček začalo vycházet najevo, že pro počet hráčů, který se na turnaj dostavil, nebudeme mít dostatečný počet dresů. Byla to docela nepříjemná situace a děkuji všem rodičům, kteří se k ní postavili sportovně a oblékli děti do zelených triček se znakem klubu. Slušelo jim to. Každopádně se k této situaci musíme společně s vedením klubu postavit čelem a rychle situaci vyřešit.

       Jak jsem ji výše uvedl, rozdělili jsme děti celkem do tří družstev. Za Havrany nastoupili naši nejzkušenější borci, tým Krkavců tvořili hráči a hráčky, kteří již trénují delší dobu, ale ještě se nezbavili ostychu a potřebují nabrat trošku sebevědomí do ranečku. No a za družstvo Vran srdnatě bojovali naši nejmenší, kteří teprve nasávají turnajovou atmosféru.

        Za družstvo Havranů nastoupili: Jonáš, Filip, Honzík H., Luky a Olda. Byl jsem zvědav, jak si tahle parta sedne, ale již od předzápasové rozcvičky bylo jasné, že by to mohlo klapnout. Kluci od prvního okamžiku perfektně fungovali, plnili všechno bez remcání a byla na nich vidět snaha zahrát si dobré ragby. V naší skupině „B“ bylo celkem šest týmů. Hned v prvním zápase jsme se utkali s houževnatým družstvem Petrovic, jehož herní styl nám často dělá velké potíže. I tentokrát jsme se v úvodu zápasu nechali zaskočit a soupeř se ujal vedení. V tu chvíli se ale kluci ukázali jako parta, která se jen tak nedá podlomit. Začali jsme si lépe plnit individuálně zadané úkoly a postupně jsme soupeře jasně přehráli. Toto vítězství bylo pro nás velice cenné. Kluci si do jednoho uvědomili, že naše taktika je funkční a v dalších zápasech jsme si poradili s dvěma silnějšími týmy Říčan a zkušenosti nabírající sestavy Tatry a Říčan. Skupinou jsme prošli v celku bez větších potíží a zaslouženě jsme ji vyhráli. V semifinále jsme se pro mě trošku překvapivě utkali s družstvem Sparty Praha. Byl jsem zvědav, jestli se na Havranech neprojeví nějaké známky nervozity z šance porvat se o finále. Po nějaké nervozitě nebylo ani známky (řešili např. problematiku hasičských soutěží), od začátku jsme hráli stále naši hru a Spartu jsme bez větších potíží poslali bojovat o bronz výsledkem 5:1. Ve finále jsme se utkali s vítězem slupiny „A“, kterým byla Slávia Praha. Kluci byli v pohodě a již od zápasu ve skupině si udržovali velkou dávku motivace. Opět nás proto nezlomila slávistická rychlá pětka v úvodu zápasu. Kluci se semkli a dokonale soupeři předvedli, co je to narážet do zdi. Díky našim smrtícím protiútokům jsme položili tři pětky. Slávii se podařilo výsledek korigovat až z poslední akce zápasu a tak se stalo to, v co na začátku turnaje asi nikdo nevěřil. Kralupští hráči přepsali dějiny a zaslouženě se stali vítězi prestižního Turnaje v Říčanech.  Naše vítězná šňůra byla postavena na tom, že každý věděl, co má hrát a konkrétní úkoly také plnil. Nikdo nikam zbytečně nepřebíhal, drželi jsme si svoje pozice a obrana připomínala zeď. Pověření hráči bleskem sbírali míče po skrumážích a naše protiútoky byly smrtelné. Když už jsme skrumáž prohráli, kluci nenechali soupeře rozběhnout, šli jim vstříc a nekompromisně skládali. Nejcennější devizou našeho výkonu byla ale týmová hra. Působili jsme jako jeden celek a tomu všichni hráči propůjčili svoje individuální schopnosti Byl to neuvěřitelný koncert a mnozí lidé z ostatních klubů tam jen chodili a kroutili hlavou, co je to za děti z Kralup, které hrají tak skvělé ragby. Jsem opravdu hrdý na to, že jsem mohl za touhle partou v turnaji stát.

Individuální hodnocení hráčů:

Hodnotit budu hráče tak, jak stáli v lajně, tedy zleva doprava.

Jonáš po celý turnaj spolehlivě bránil levou stranu hřiště. Projevil velký přehled, četl soupeřovy úmysly a byl ve správnou dobu na správném místě. Rychle sbíral míče po skrumážích a následně atakoval soupeřovo brankoviště, kde se mu několikrát podařilo položit. Dobře a hlavně včas skládal soupeřovy hráče a podporoval kluky v útoku. Díky Jony.

Filip byl jedním z útočných tahounů. Dobře rozehrával a dokázal udělat hezkých pár metrů dopředu, kde buď položil anebo předal šišku podpoře, která již dílo dokonala. Perfektní byla jeho práce ve skrumážích, kde plně využil svoje schopnosti a trhnul pro nás hodně míčů. I v obranné fázi si počínal suverénně a postupně si u soupeřových hráčů zjednal značný respekt. Díky Filipe.

Honzík byl na začátku trošku zaskočen tím, že byl vybrán do Havranů, ale již při předzápasové rozcvičce z něho nervozita spadla. V zápasech potom jednoznačně prokázal, že má v sestavě Havranů pevné místo. Jako vždy bojoval jako lev. Soupeřovi hráči se mylně domnívali, že díky své konstituci je naší slabinou a budou přes něj procházet naší obranou. Šeredně se ale spletli. Honzík nepustil, a když spustil (svůj bojový pokřik), soupeř zakolísal. Díky kvalitní podpoře se dostával k míčům a hezky si zapokládal. Díky Hony.

Lukáš mě tentokrát velice příjemně překvapil svým kolektivním přístupem. Jako vždy byl ofenzivně naladěn, ale na rozdíl od minulých turnajů neztrácel míče při osamocených průnicích. Naopak rychle a také hlavně včas rozdával míče podpoře a sám také dobře podporoval ostatní kluky. Díky tomu si vytvořil dostatek možností k pokládkám a ty využil. V obraně byl pevnou součástí zdi a nepovolil hlavně v zápasech o medaile, kdy již značně nervózní soupeřovi hráči se snažili procházet individuálně. Díky Luky.

Olda naskočil v podzimní sérii poprvé to turnaje a byl jsem zvědavý, jak mu to půjde. Musím říct, že mě překvapil, jak to zvládnul. Pouze v prvním zápase se trošku rozkoukával a soupeř nám prošel jeho sektorem. To ho ale nakoplo a pravá strana hřiště byla od té doby dobře pokrytá. Zrovna tak jako Jony sbíral vypadlé míče po skrumážích, útočil, pokládal ale i nebojácně skládal. Hodně se mi líbilo, jak si poradil s jedním rozměrnějším klučinou z Říčan a nedal mu šanci se k nám dotlačit. To mě již definitivně přesvědčilo, že vše je v pořádku. Díky Oldo.

       Poděkovat chci také všem rodičům a doprovodu všech našich hráčů a hráček. Vytvořili jste nám kvalitní zázemí, ze kterého jme, mohli odpočatí a osvěžení vycházet k dalším zápasům. Vaše fandění bylo opravdu slyšet. Děkuji vám všem.

Ragby zdar!

Honza Špaček, trenér kat. U7

     Náš tým nejmenších členů se tentokrát srdnatě postavil soupeřům z kategorie U7 pod názvem Vrány, i když svým věkovým (a váhovým J)průměrem byl hluboko pod standardem.

Bylo nás 6 – Adam, Ája, Honzík, Kryštof, Ondra a Standa. Báječná směs „zkušených“ a začínajících ragbistů a ragbistky. Bez dlouhého povídání napíšu, že všechny zápasy ve skupině A jsme prohráli. Mnohem důležitější totiž je, jak jsme je prohráli – bez pláče, bez křiku, s nadšením a chutí hrát. Kluci o hlavu vyšší a hodně kilo těžší se dost těžko zastavují nebo prorážejí, takže naše obvyklé skóre 0:8 je jen drobný detail. V zápase se Slávií se našemu bojovníkovi Standovi dokonce podařilo položit pětku. Položil by i další v následujícím zápase, kdyby jen v pětkovišti míč položil.

Moc mě překvapili výkony Kryštofa a Ondry, kteří se oproti jarním turnajům posunuli v chuti hrát o moc dopředu. Kryštof se míče držel zuby nehty, a to i na zemi pod záplavou soupeřů a spoluhráčů. Ája, ač holka, si s klukama nijak nezadala a bila se jako lev. Honzík se na turnajích ještě trochu rozkoukává, ale dává najevo svoji chuť hrát a jít do toho, takže se určitě můžeme těšit na jeho další výkony. Adámek byl tentokrát na hřišti tak trochu do počtu, ale přece jen je vidět, že od jara trochu povyrostl a víc si uvědomuje, co se na hřišti děje.

Naším posledním zápasem turnaje byl souboj o 11 místo s říčanskými Supy (jejich tým nejmenších). Byli to samí tvrďáci, protože na nástěnce byli zapsáni jako Supy a ani po upozornění to místní nechtěli přepsat. J V tomto prvním vyrovnaném zápase jsme se předvedli v plné síle a ochutnali pocit vítězů zápasu. Vyhráli jsme o jeden bod a završili tak nadmíru úspěšný den.

Takže ještě jednou, děkuji všem dětem za výborný turnaj. Nikomu jsme vítězství nedarovali a všechno jsme si na hřišti poctivě oddřeli.

Těším se na všechny na příštím turnaji na Spartě.

Milan Štěpán

Říčany - turnaj - 25.9.2011

      

Comments