Vyhodnocení lednových turnajů - kategorie U7

       Jak jsem na podzim avizoval, že se nám tréninky přesouvají do tělocvičny a od ragby si trošku odpočneme, tak realita je doslova opačná. V minulých sezonách jsme pravidelně absolvovali dva zimní venkovní turnaje a tím to haslo. Jak všichni víme, na konci loňského roku se rozjel zcela nový model halových turnajů, který nám prakticky přidává k jaru a podzimu třetí herní část. Celkem bude odehráno pět turnajů. Výhodou je, že už nemusíme mrznout venku. Na druhé straně to prakticky znamená, že jakmile skončí jeden kolotoč, druhý začne. To je opravdu pro nás všechny velice časově náročné. Jsem sám zvědav, jaký tato „zimní příprava“ vezme směr a do čeho se to ztransformuje. Doposud jsme se v naší kategorii zúčastnili dvou turnajů a to vždy se dvěma družstvy. To je skvělé a děkuji vám všem za ochotu věnovat svůj osobní čas ragby. Prosincový a první lednový turnaj se pořádaly shodně podle dosavadních zvyklostí na regionálních turnajích. U druhého lednového turnaje již ale došlo ke změně. V každé kategorii se hrají dva na sobě nezávislé turnaje zkušenějších a zkušenosti nabírajících týmů. Cílem tohoto systému je to, aby děti odehrály co nejvíc vyrovnaných zápasů a ve skupinách nedocházelo k „vraždění neviňátek“. To se myslím povedlo. Z mého pohledu má tento systém i další výhodu, kterou jsem již využil. Stala se nám totiž jedna pro mě docela překvapivá věc. Někteří kluci, kteří patřili v podzimní sérii k tahounům týmu byli v hale najednou celí nesví a sebevědomí bylo tam tam. Proto jsem mohl využít systému turnaje a nechal jsem je rozehrát v béčkové skupině. Určitě jim to trošku pomohlo a začali se zase zvedat. Naštěstí se ale našli další kluci, kteří hráli zase naopak jako živou vodou polití. No a nakonec další borci předváděli hru bez větších výkyvů oproti podzimu. Z toho podle mě jasně vyplývá, že máme z valné části týmy hráčsky vyrovnané. Nemáme nikoho, kdo by nad ostatní výkonnostně výrazněji vyčníval. To nás jasně směřuje k tomu, že prosadit se oproti zkušenějším týmům můžeme pouze důslednou kolektivní hrou. Takto jsme ale příliš zápasů nehráli. Hlavně rozehrávku bere takřka každý hráč na sebe. S míčem běháme křížem krážem až do zaklínčování v soupeřově obraně a potom přichází ztráta míče. Další nutnost pro naši hru je aktivní podpora hráče s míčem. No a obranná činnost je kapitola sama pro sebe. Při této činnosti jsme dost často selhávali. Vůbec anebo pozdě jsme vybíhali proti soupeři s míčem. Pokud stojíme na místě a čekáme, až k nám soupeř přiběhne, tak už je pozdě něco bránit. No, a pokud už se k soupeři dostaneme na dotyk, musíme jít do kontaktu, zastavit ho anebo alespoň zpomalit. To jsou dle mého názoru hlavní herní nedostatky, které zapříčinily to, se náš výkon dá se to shrnout vlastně do jedné věty. Hráli jsme to, co nám soupeř dovolil. Tomu, kdo vydržel číst, až sem se může zdát, že je všechno špatné. Tak to ale vůbec není. S touto partou už to táhneme nějaký ten pátek a já vím, že děti máme velice šikovné, které hrají ragby s chutí. Nic jsme nevypouštěli a makali jsme každý zápas. Také jsem se z naší strany nesetkával s nebezpečnou hrou. To jsou atributy správných ragbistů a těchto vlastností si u našich dětí velice cením. Asi dva zápasy se mě podařilo natočit na video (odkazy na YouTube vám pošlu). No a věřte mě, že je to docela radostný pohled. Větší, či menší náznaky toho o čem píšu výše jsem v naší hře viděl. Do dalších turnajů a jarní sezony máme dost času na to, abychom na herním projevu zapracovali. S určitostí ale mohu říct, že naše hra má progres. Postupujeme malými krůčky, ale jdeme kupředu. Proto se na další „sedmičkovou“ práci už velice těším. Závěrem bych dětem chtěl poděkovat za podané výkony a vzornou reprezentaci klubu. Také chci poděkovat rodičům a doprovodům za to, jak se aktivně zapojujete a pomáháte. Na a hlavně za to, že tak perfektně fandíte !!

Ragby zdar!!

Honza Špaček